Ahoj Chrisi před realizací našeho rozhovoru jsi byl ve své rodné zemi, vyrazíš ještě v UK do nějakého klubu, nebo trávíš čas pouze v rodinném kruhu?

Tentokrát to byla čistě rodinná záležitost. Musím za rodiči jet alespoň jednou ročně jinak mě asi vyškrtnou ze závěti J .Ale poslední dobou tam většinou jezdím hrát.  Párkrát za rok hraju v klubech v Londýně a v Brightonu.

Pokud by si porovnal taneční scénu na britských ostrovech a zde v čem vidíš největší rozdíly?

Naposled jsem byl v klubu v Anglii jako normální návštěvník před 13. lety takže teď můžu soudit, jen podle těch klubů, kde jsem hrál a z pohledu DJe. Možná to překvapí, ale přijde mi, že ve spoustě směrech je na tom česká scéna líp než anglická. Z mých zkušeností alespoň jsou kluby tady v ČR lépe vybavené s lepší technikou a hezčími interiéry. Taky jsou čeští klubeři více bezprostřední a umí se více bavit na rozdíl od těch anglických, kteří neznají svojí míru a pijou nebo fetují do němoty, což pochopitelně má negativní vliv na atmosféru. V podstatě jediné v čem zaostáváme tady oproti UK je produkce hudby. Ne, že by tady nebyli talentovaní producenti ale Anglie je a nejspíš vždycky bude hudební velmoc.

Po přečtení tvé biografie mě zaujala zmínka o hudebních začátcích v CZ. Jak bylo tehdy náročné prorazit? A který moment ve své hudební kariéře považuješ jako zlomový pro úspěch?

Je mi jasné, že prosadit se tehdy asi nebylo tak náročný jako dnes. Přece jenom je ten „trh“ více saturovaný DJema, ale ani tenkrát to nebyl žádný med. To, že jsem mohl mít v závorkách za jménem UK samozřejmě bylo pro určité promotéry lákadlem, ale existoval snad stejný počet promotérů, kteří mě ze xenofobických důvodů právě proto nebookovali. Navíc jsem tady na scéně neměl žádný kontakty, tak jsem musel doslova chodit od klubu do klubu a rozdávat dema. Chodil jsem na každou párty a snažil jsem se navázat kontakty, což vzhledem k tomu, že jsem tenkrát vůbec nemluvil česky, nebylo zrovna jednoduchý. A hlavně abych na začátku vůbec někde hrál, musel jsem pořádat vlastní akce, sám jsem je financoval, techniku jsem musel sám obstarat a s pomocí kamaráda jsem to musel sám propagovat.
Zlomový okamžik stál skrz agentury Lighthouse, která byla tenkrát snad jediná z pouhých 3 agentur v ČR, která se zabývala produkcí větších akcí se zahraničními DJi. Zase v pokusu navázat kontakty jsem pro ně nějakou dobu lepil plakáty po Praze. Plánovali akce s Davem Clarkem a požádali mě, abych hrál v Chill Outu. V den konání však Igor Pataki, který měl hrát na hlavní stage měl nějaký průser na Slovensku a musel tam zůstat a tak se mě kluci v Lighthouse zeptali, jestli bych nemohl místo něj na hlavní. Přišlo na tehdejší poměry snad rekordní počet návštěvníku (1000 nebo tak nějak) a asi se mi hraní povedlo, protože mě pak Lighthouse bookovali na spoustu dalších akcí. V té době ty akce byli největší a nejlepší tady u nás tak mi to slušně pomohlo rozjet kariéru. Za to jím zpětně moc děkuji.

Tvá rezidentní noc Climax v Roxy funguje již neuvěřitelně dlouho dobu a dokonce je tou nejdelší pravidelnou párty v CZ. Zkus nám trochu odtajnit tajemství dlouhodobosti?

Na to se mě ptá spousta lidí a nejsem úplně schopný říct. Když jsme to začali dělat asi nikoho, včetně mě, nenapadlo, že to vydrží už nějakých 127 dílu. Proč Climax takhle vydržel a ostatní ne, nemůžu říct, ale základní kámen Climaxu vždy byla našláplá hudba. Nechceme deep, minimal ani podobný rádoby intelektuální hudební úlety. Věřím, že mnoho lidí po dlouhém týdnu v práci nebo ve škole chtějí prostě jít do klubu a pořadně zapařit a blbnout na pozitivní, energetickou, party music. Zatím už 11 let se osvědčilo, že ano.

Co pro návštěvníky Climaxu chystáš do budoucna? Myslím třeba nějakého zajímavého hosta, nebo nějaké speciální úpravy?

Určitě nějací hosté budou, ale jelikož zatím nemáme nic potvrzeného, nemůžu prozradit jména. Každopádně lidi si můžou být jistí, že jak český tak i zahraniční hosté si vyberu podle toho, jestli dokážou hrát v duchu Climaxu – tedy zábavně, energeticky a vesele. To je základní kámen Climaxu a nehodlám to měnit. Taky nadále budeme úzce spolupracovat s VJem Martinem, což je náš dvorní VJ. Ti, kteří viděli jeho práci, mi určitě dají za pravdu, že je snad nejlepší VJ v ČR co se týče jeho ability přizpůsobit projekci k hudbě, aby se to stalo nejenom doplňkem, ale integrální částí celé show. Často spolu před Climaxem natočíme nějaké videa pro použití během večera, nebo připravíme texty ke skladbám, který jsem během předešlýho měsíce koupil a když ty skladby pak na Climaxu hraju Martin je promítá na plátnech. Do budoucna bych chtěl tyhle možnosti vyvíjet dál, třeba trochu blbnout s „green-screen“ technologií, prostě z toho udělat ještě vetší audio-vizuální show.

Co tvoji oblíbení producenti, zkus napsat nějaká jména, na která nedáš dopustit? A jaký hudební label podle tebe v současnosti vydává tu nejlepší taneční hudbu?

Od té doby co nekupuju vinyly, labely vůbec nesleduju, takže s tím nepomůžu. Z producentů mě poslední dobu docela bere co dělá Abel Ramos, ale i ten by už mohl vyvíjet dál, aby to nebylo fůrt to samé. Občas Laidback Luke dělá něco zajímavého ale občas je to taky docela děs. Olav Basoski mi po delší době teď poslal pár dost hratelných tracku, stejně tak další bývalý host Climaxu Hatiras, který se teď rozjel menší revival filter houseu pro kterého jsem měl vždycky slabost. Všeobecně se však nedá říct, že od určitých producentů bych hrál většinu jejich tracků. Musím pěkně zdlouhavě poslouchat stovky tracků od všelijakých producentů a najít mezi nimi těch pár klenotů.

Co třeba nejlepší moment který si zažil během svého vystoupení? A s tím trochu souvisí i nejhorší moment, na který nerad vzpomínáš a už by ho nejradši vymazal z paměti?

Zažil jsem toho za ta léta hodně – málo lidí, špatná nebo úplně chybějící technika, neslušné promotéry, nezaplacený honorář, zavřený klub, rvačky, nalité desky atd. ale nejhorší bylo snad vystoupení v klubu E…w v Loktu u Karlových Varů v roce 2008. Technika tam byla tragická. Fůrt vypadával sound-systém a zvuk byl slyšet jen z mých odposlechů. Když už po půl hodině hraní začaly vypadávat i odposlechy a lidi v sále začali pískat, slušně jsem vysvětlil rezidentovi klubu a zvukaři v jedné osobě, že si nechci poškodit mojí reputaci kvůli špatnému zvuku a pokud se to nespraví, nebudu hrát dál. Když už sehnal větrák na chlazení zesilovače a já chystal hrát dál, fyzicky mě vyhodil od pultu s tím, že jsem namyšlený debil, kterému jde jenom o peníze. Vůbec jsem to nepochopil, ale pokud tam bude ten rezident tak se do klubu E…w nikdy nevrátím.
Výběr kandidáta na nejlepšího moment je naštěstí poněkud větší, ale nejvíc mi asi zůstali v paměti 2. První je hraní na Creamfields ČR 2002. Zatímco na ostatních stagích se prý hrálo všude nějak pomaleji, já jsem rozbalil našláplý set, o kterém jsem si myslel, že se hodí na hlavní čas na velkém festivalu. Měl jsem jeden z těch momentu, který snad každý déle hrající DJ občas zažije, když to hraní jde úplně samo a máš skoro až telepatický spojení s davem. Za nedlouho jsem měl před sebou tisíce a tisíce lidí. Tancovalo se i na podiu kolem mě a bylo tak na těsno, že jsem měl občas co dělat abych probojoval k deskám. Nádherný pocit a ještě jsem díky tomuhle povedenému hraní pak dostal booking na Mayday Poland, opět pro mnoho tisícový dav. Druhou nejmilejší vzpomínku mám z 10té nározek Climaxu s Antoinem Clamaranem. Clamarana jsem chtěl na Climax víceméně už od začátku, vždycky byl pro mě obrovskou inspirací a jeho desky často byly klíčový v mých setech na Climaxu během těch let. Na 10té nározky to chtělo něco velkolepého a odměnit se všem, kteří na Climax chodí tak v Roxy rozbili prasátko a zabookovali ho. Mejdan byl jeden z nejlepších, co jsem zažil hodně dlouho, hrát s Antoinem bylo pro mě velká čest a sám hrál jeden z nejrozjetějších, nejrozmanitějších a technicky nejvymakanějších setu co jsem, kdy na vlastní očí viděl.

Máš nějaké hudební cíle, které chceš do budoucna pokořit? (vlastní produkce, větší popularita atp…)

Řekl bych, že pro mě důležitější než popularita je uznání. Troufám si říct, že jako DJ uznání už mám, teď bych chtěl dosáhnout uznání jako producent. Bude to asi dlouhá cesta a bude to stát velký kus práce, ale znovu jsem v sobě nalezl velkou chuť a motivaci k tomu.

Když už jsem zmínil tu produkci, tak se na ní také zeptám. Jak je náročné zkomponovat novou nahrávku? A chystáš pro své fanoušky třeba nějakou novou pecku, album, nebo kompilaci?

Relativně nedávno jsem zásadně změnil způsob, jak skládám muziku a otevřelo mi to nespočet nových možností. Práce je teď mnohem, mnohem rychlejší a je také jednoduší dosáhnout toho co chci a ne se k tomu jenom přiblížit. Právě to ve mně vzbudilo novou chuť do práce. Výsledky jsou jasný, za poslední 4 měsíce jsem dělal 2 vlastní tracky, 2 remixy a 8 bootlegu, což je více než za posledních několik let dohromady. Můj remix pro Marcuse Coopera by měl vyjít na jaře na FS Records, dělám na novém tracku s prozatímním pracovním názvem Porn Monkey a přemyslím co dám do novýho mixu pro plánovaný nový web Roxy. Takže je a bude toho hodně, co se děje a co se týče produkce i DJingu lidé mohou sledovat web:
www.chrissadler.com

Bleskový dotazník:
Tvoje životní motto? Nevěřím v ně.
Oblíbené jídlo? Biftek.
Oblíbené pití? Stella Artois.
Oblíbená hudba mimo DJing? Hip Hop / RnB.
Co by si dělal, kdyby si nebyl DJ? Rád bych byl testovací jezdec / motoristický žurnalista, ale jelikož jsem to studoval, reálnější je Patolog.
Jaké máš rád sporty? Squash.
Aktivně nebo pasivně? Aktivně.
Jsi ženatý? Rozvedený.
Máš děti popř. kolik? 0
Znamení zvěrokruhu? Ryba.
Jaké si povahy? Velká optimista a neskutečný kliďas do té doby, než mě něco nebo někdo vytočí, pak vybuchnu nevídaným způsobem.
Děkuji za odpovědi. DirtyMusic ti přeje hodně zdraví, fanoušků a nezapomenutelných zážitků z vystoupení.
Napiš několik nejbližších dat a míst kde máme šanci tě potkat? 5.2. Chapeau Rouge, Praha; 6.2. Roosters, Hradec Kralove; 10.2. Mecca, Praha; 12.2. Prdel, Praha; 13.2. Moo, Svitavy (bude potvrzeno); 19.2. Netopyr, Jihlava; 20.2. Sap, Klasterec nad Ohri; 26.2. Art, Opava; 27.2. Roxy, Praha. Další termíny na:
www.chrissadler.com

Sdílet článek na: