29/5/2010

Tak opět po roce jedna z největších kulturních akcí v České republice (jak řekl Sebastian Ingrosso: „Sensation White is the biggest party on Universe“) a zkrátka každý musí být oblečený v bílém… to bylo znát už v metru, kdy postupně na každé stanici přistupovaly další a další skupinky lidí oděných v bílém, všichni jsme měli stejný směr: O2 Arena. Hlasité projevy, skvělá atmosféra a hlavně zpěv nesmrtelné melodie Zombie Nation, to nám zpříjemňovalo čekání na tuto akci. Venku před halou se scházejí lidé a rovnají se do několika zástupů, hala se otevřela zhruba hodinu před začátkem akce. Postupně se všichni hrnou do haly a uvnitř už vše připravené na pohádkový svět Wicked Wonderland. Těšil jsem na známou bílou postel, do které si lehnete a fotoaparát umístění přímo nad postelí, vás vyfotí s hosteskami, trochu zklamáním pro mne bylo zjištění, že toto zpestření letos bohužel chybělo.
Začátek produkce byl původně plánovaný na 21:30, úvodní intro však odstartovalo až někdy kolem 21:45, dle mého názoru pořadatelé čekali až se hala patřičně zaplní.

Náhle to vypuklo, světla zhasla a spustilo se očekávané intro Wicked Wonderland doprovázené slovy na která jsem celý rok netrpělivě čekal: Welcome to the World, of Sensation. Skvělý zvuk a obraz na projekcích v perfektní kvalitě. Intro odbylo a na scénu šel první DJ - Erick E. Spustil songem od Mark Kighta – Devil Walking, v tu ránu bylo 15 minutové zpoždění odpuštěno. Zbytek setu pokračoval v podobných rytmech, klasický housík. Žádného zázraku jsme se sice nedočkali, ale na zahřátí to bylo dobré. Poté nastoupil muž v bílé masce – Mr White, který předvedl to, co se od něho očekává. Opět klasické housové písně proložené známějšími „taháky na lidi“ v podobě Davida Guetty a When Love Takes Over atp. První dva DJs zahráli ve srovnatelné rovině, žádné velké překvapení. Poté co Mr. White ukončil svůj set, v hale se opět spustilo intro Wicked Wonderland a ze střechy z obou stran stage se rozvinula obrovská bílá křídla. Nyní bylo vše připraveno pro dalšího borce, na kterého jsem se velmi těšil a byl jím DJ

Jerome Isma-Ae
Německý talent rozjel svůj set remixem Michaela Jacksona – Beat It, který pochází z jeho vlastní dílny. A dále následovaly songy přesně ve stylu, jaký od Jeroma můžem čekat. Atmosféra Sensation se po předchozích dvou DJích začala pořádně rozjíždět, což bylo dobře. Jerome ukončuje svůj set a na řadu přichází intro po kterém následuje megamix. Toto intro jsem si velmi vychutnával, neboť na projekcích se objevila slečna, která chodí chodbou a postupně otvírá jedny dveře za druhými a to tak, že pod každými dveřmi se skrývá jiný styl hudby. Takže je nám oznámeno „Enter At Your Own Pleasure“ a následně několik krátkých ukázek s různými styly hudby. Nakonec si slečna vybere dveře do kterých vstoupí a poté začíná živé bubnování na každé straně haly, velmi působivá podívaná. Poslední rána do bubnu odstartuje očekávaný půl hodinový megamix, který obsahuje spleť největších hitů za poslední rok ale i známé starší hity. Do této doby byla hudba pro některé spíše k odpočinku. I já se přiznám že jsem si do megamixu párkrát zívnul, ovšem po zaslechnutí songů jako je Praise You (FLG remix), FLG – Amplifier vs. Walking on a Dream nebo Laidback Luke – G.O.D. se vše změnilo a lidé začali pořádně řádit.

Martin Solveig
Po megamixu a krátkém intru následoval asi nejočekávanější host a tím byl Martin Solveig. Jen co se rozjela první skladba, pěkně zremixovaná verze písně přímo od pana Solveiga – I Want You sem si uvědomil, že Sensation směřuje do nejlepších momentů večera. Martin se s tím vůbec nemazlil a pálil do nás songy jako je SHM – One, remix Temper Trap – Sweet Deposition od pánů Axwella a Dirty Southa, ale také pěkné bootlegy písní Coldplay – Viva La Vida nebo Oasis – Wonderwall. Co se mi velmi líbilo, tak byl track od Seba Ingrossa – Meich, při kterém od nás
Solveig v offbeat pěkně napral Nirvanu – Smells Like Teen Spirit. Ač jsem tohoto chlapíka trochu podceňoval, tak mne velmi překvapil a řekl bych, že to bylo nejlepší vystoupení z celého večera. Po takto vysoko nasazené laťce se na scéně ukázal domácí miláček publika.

Michael Burian
Ani on neotálel a začal také pěkně zostra. Jen co skončila první píseň tak se na stage objevil očekávaný zpěvák Peyton a my si mohli poslechnout skvělou skladbu Vertigo & Payton- All That Matters pěkně na živo. A bylo rozhodně o co stát, Peyton je velmi talentovaný a chvílemi jsem měl pocit, že zpívá Seal. Během vystoupení Michaela Buriana jsme mohli Peytona zaslechnout ještě jednou a to s písní Paul Gardner feat. Peyton - You Can't Hide From Yourself (Kid Massive vocal mix). Píseň, která velmi dlouho roste ale poté kick rozhodně stojí za to. Jinak bych řekl že, songy byly zvolené celkem dobře, nechyběla např. Bromance od Aviciiho, ale také jsme si mohli znovu poslechnout SHM – One. Měli jsme možnost slyšet starší i novější písně. Jediné co mě zarazilo, bylo ke konci, neustálé ztlumování zvuku, myslel jsem si že, má Michael upito nebo něco, ale poté na své zdi na facebooku vysvětlil, že byl problém u hlavního zvukaře, že zvuk neustále kolísal. Nicméně set byl celkem povedený, i lidem se líbil jak je vidět ve spoustě příspěvků na Michaelovo facebooku. A máme tu posledního DJe.

Marco V
I předloni v Praze zakončoval Sensation, nyní opět jako poslední z celého line-upu. A pořadatelé rozhodně vědí proč. Moc jsem se na Marca těšil, jeho jedinečný styl hudby je prostě dokonalý a poslední album Propaganda V2 je více než dobré a byl jsem zvědavý jestli budu mít tu možnost slyšet pár tracků z tohoto CD právě na Sensation. Skutečně dočkal jsem se. Marco rozjel svůj set pěkně od podlahy Deadmau5em – Some Chords a poté následovala jednou peckou za druhou. Některé písně známe, některé prostě ID Unknown, mohly to být nové tracky z Marcovy dílny. Ke konci setu už zaznívaly právě songy z nového alba jako třeba Simulated nebo Unprepared, takže kdo zná, mohl si pěkně zazpívat texty. Celá akce měla končit v půl šesté, ovšem bylo po půl a Marco stále hýbal s halou. Kolem tři čtvrtě na šest a právě slyšíme song Fonzerelli – Moonlight party, Velmi dobrý track na takovouto akci. Když píseň dohrála, byla vypnuta produkce lidé skandovali!
Moderátor začne chodit po podiu hecovat lidi a poté promluví k Marcovi, se slovy, že si Praha přeje ještě přídavek, lidé skandují a Marco neváhá a odpálí song z nového alba Fantastic Damage – NESKUTEČNÁ VĚC. V první vteřině jsem věděl o jakou píseň se jedná, byl jsem v tuto dobu už opřený o zábradlí a čekal na konec akce, mohlo být kolem 5:50, ale jakmile jsem slyšel tento song byl jsem jak vyměněný. Fantastický závěr. I Marco si přidal na svůj kanál na YouTube video právě onoho závěru a ještě jednoho přídavku v podobě Fantastic Damage. Dohrálo závěrečné intro a byl konec zřejmě asi největší taneční akce tohoto roku.

Někdo pokračoval na afterparty které se konala klasicky ve Studiu 54 nebo také v Mazaném Králíčkovi. Já osobně jsem si to namířil do metra, kam se do vagonů opět nahrnuli lidé v bílém a těch pár „poctivých lidi“ co směřovali s brašnou do práce se asi nestačilo divit. Celkově jsem byl s akcí spokojene, vše fungovalo tak jak má, pořadatelé opravdu myslí na všechno. Ač byl začátek akce hudebně poklidnější, tak druhá polovina Sensation už stála opravdu za to.

Podívejte se rovněž na malý fotoreport: http://mattyjirka.rajce.idnes.cz/SENSATION_WHITE_-_WICKED_WONDERLAND_-_PRAGUE_-_29.5.2010/

Autor textu: Jakub Nováček

Autor fotek: Jirka Matoušek

Sdílet článek na: