Styl: Electro Pop, House, Electro House, Tech House, Progressive House

Datum vydání: 15-9-2009

Label: SPG Music

Sice jsou to již 4 měsíce od doby, kdy oficiálně vyšlo debutové album tohoto talentovaného Holanďana, ale to nám nebrání v tom, abychom si trochu posvítili na to, co nám vůbec připravil. Stává se zvykem, že si tu a tam některý ten producent pozve nějakého toho hosta na výpomoc, a tak si i Fedde Le Grand na tvorbu Outputu přizval celou plejádu zpěváků, kteří svými hlasy ozdobili nahrávky novinkového alba. Při prostudování názvů (tracklistu) jsem byl poněkud překvapený, že jsem - kromě Iddy Corr - ani jednoho hostujícího interpreta neznal, ale to je způsobeno tím, že autor prý rád spolupracuje s novými, neokoukanými tvářemi. Tudíž jsem byl opravdu zvědavý, jaká deska vlastně bude? Fedde Le Grand je totiž znamenitý DJ, ale jako producenta jsem ho znal pouze ve spojitosti s pěti tracky. Let´s go!

Hned první Wild & Raw začíná lupáním vinylové desky, což považuji za jeden z nejpříjemnějších zvuků, které vůbec můžeme našim sluchovodům poskytnout, do něho se po několika vteřinách vplíží hlas Roba Birche. Na úvod si Fedde nemohl připravit nic lepšího.  Pokud bych tuto píseň slyšel v rádiu, rozhodně bych neřekl, že za ní stojí DJ, je to spíše odpočinkový chillout pop s prvky jazzu. Zní, jako kdyby ji nahrávala živá kapela, je tvořena houpavým tanečním rytmem doprovázeným jazzovým piánkem a v pozadí je dokonce slyšet i pískot a hluk z publika, což má vytvořit dojem hitovosti. Trochu škoda, že Rob Birche po zpívaném úvodu následující rytmy spíše prorapuje.

7. bodů z 10.

Dvojka Feel Alive je další překvapení, jedná se totiž o klasický rap, který svým chraplavým hlasem obohatil Will.i.a, osobně jsem byl z Feel Alive poněkud zklamaný, začátek sice nebyl špatný, ale během čtyřech minut jsem se nedočkal žádného zajímavého nápadu, nebo výraznější změny melodie, která byla velmi slabá a nevýrazná. Rozhodně by nebylo na škodu, kdyby si Fedde se zvoleným motivem trochu více pohrál, nebo jej rozpracoval. A ještě jedna poznámka, refrén, ve kterém se zpívá Feel Alive, mi přišel v podání Will.i.aho poněkud nezpěvný, zkrátka mi to nešlo moc přes uši.

3. body z 10.

Scared Of Me ft. Mitch Crow v této nahrávce je konečně slyšet Feddeho klasický rukopis, zní o něco tanečněji než předchozí dva songy a má výborné grády, osobně bych jí zaškatulkoval mezi electro pop, který je velmi podobný tomu, co v současnosti produkuje třeba Exampel, daleko lépe jsem si ji užil, když jsem otočil volume doprava. Rozhodně se na ni bude dobře vlnit i na tanečním parketě.

7. Bodů z 10.

Ida Corr, jejíž hlásek doprovázel singl Tet My Think About It, (ten Feddemu výrazně pomohl k medializaci svého jména) hostuje i na pořadovém čísle 4, pojmenovaném Hard Days Work. Ta bohužel nedosahuje ani poloviční kvality jako L.M.T.A.I. Fedde se tu pokouší čerpat z úspěchu předchozí pecky, leč velmi neúspěšně, podobný beat, jednoduché electrohouseové sampely, doprovázené depresivním šeptavým zpěvem Idy Corr. Ale prostě to není ono. Opět by neškodilo trochu více kreativity. Zkrátka ani předchozí úspěšná spolupráce neznamená úspěch opětovný.

3,5 body z 10.

Pátý track a pátý host, tentokrát je to Camille Jones. Nahrávka se jmenuje Shotgun. Upřímně, začátek a následný průběh této skladby nemohu popsat jinak, než utahaný electro house, ani zvolená basa není nikterak příjemná poslechu, zpěv hostující vokalistky na mě působí jako výkřik do tmy a nulová melodie dělá z pátého singlu dokonalou nudu, nebo spíš prudu? Konec Shotgunu je vyřešen poněkud zvláštně, jako kdyby jste se dovolali někam na zákaznickou linku a tam si vás přepojoval automat– a já si říkám, snad to takhle nepůjde dál!

2. body z 10.

Trochu se začínám bát, co mě čeká dál a to nejsem ani v polovině alba, ale věci se nemají dělat polovičatě, tak jdu na 6tku, Back and Forth, ve které dostal prostor další host, tentokráte (černošský rapper) Mr V. První vteřiny je vlastně oznámení, že oba chalani jsou back. A jedeme dál, opět se rozjíždí Feddeho klasická hutná basová linka, doplňovaná jeho typickými electro sampely, do kterých (nečekaně) rapuje Mr V., jenže to je asi tak všechno, tři minuty uběhly jak voda a já nevím, co bych měl napsat!  Pokud budou i následující tracky v podobném duchu, tak by snad bylo vhodnější k albu doplnit, že všechny nahrávky jsou na jedno brdo a vy, Fedde Leho fanoušci, si jej rozhodně pořiďte, protože pokud máte rádi jeho rukopis, určitě se vám Output bude líbit –  mě napadlo.

3. body z 10.

Sedmička Let Me Be Real začíná nápaditými electro smyčkami, které od prvních rytmů doprovází zpěvem Mitch Crow. Následujícími perfektně slícovanými sampely Fedde Le Grand konečně ukazuje své producentské umění v plné síle a já se dočkal toho, co mám tak rád na electronické hudbě, a tím je její rozmanitost. Sice někdo může namítnout, že Let Me Be Real je trochu diskoška, ale pro mě osobně nejlepší track na albu, má všechno, co má mít dobrá hitovka, výraznou houpavou melodii, ze které mi až naskakuje husí kůže, rytmickou basu, náboj, opravdu povedený refrén a ani jí nechybí nápad v podobě tří po sobě jdoucích klesajících tónin. Jen škoda, že na albu nebyla zařazena long verze. Jeden můj postřeh: Fedde Le Grand používá na tvorbu hudby stejný software jako Deadmau5. Stačí si po sobě pustit toto a Ghost N Stuff.

8. bodů z 10.

 

Fedde Le Grand feat. Andy Sherman and Dorothy – My Faya (original mix) začíná jako klasické a velmi povedené regeae, proto jsem byl opět zvědav, jak si s tímto motivem producent poradí. To by ovšem nesmělo následovat vplížení tanečního rytmu, jelikož to, čeho jsem se obával, se opět naplnilo. My Faya kvůli tomu sklouzává do šedi podprůměru, prostě jsem se nedočkal žádného kreativního nápadu, atmosféru zvedaly jen Dorotiny sbory. U některých tracků mám pocit, že si Fedde se zvolenými motivy nedokáže patřičně poradit a rozhodně zaostává za svými možnostmi.

3. body z 10.

Devátý track 3 Minutes to Explain  je spolupráce Feddeho a Funkermana, vokály obstarala Dorothy Herman, zde jsem si dovolil doplnit doprovodný text, Hey man, hey man! Just get closer, let it take over. Hey man, hey man! I only got 3 minutes to explain myself. But don't stop dancing. Just listen to me. I've been on this stage of life before. I told myself don't do this no more. As you can see I'm here again. Doing it over and over and over….. Rázem jsem totiž dostal úplně jiný hudební rozměr. Začátek tracku byla trochu nuda ovšem druhá polovina a zejména zpěv Dorothy vše plně kompenzoval. Nutno uznat, že její hlas je prostě božský. Opět škoda té krátké verze.

5. bodů z 10.

Vesmírný průlet, to se mi vybavilo, když jsem poslouchal Rockin High, na které se znovu podílel talentovaný Mitch Crow, jeho zpěv však doznal velmi zásadní přeměny a to pomocí počítačových efektů. Tudíž se z Mitchova přirozeného hlasu stává hlas robotický. Tento track bych zaškatulkoval do nové progresivní kategorie taneční hudby Nu Disco, je to něco mezi housem, discem a electrem. Rockin High se mi velmi líbí díky výrazné melodii a kvalitnímu tanečnímu náboji. Takže mé hodnocení?

6. bodů z 10.

Číslo 11. Noise Reduction a první track bez zpěváka a dokonce i bez zpěvačky! Ovšem trocha pomoci tam byla od jména P.L.F. Jak si s tím pánové poradili? Žádné velké nadšení se nekoná, ale ani zklamání, jedná se o progressive house a vlastně je to jediný čistokrevný zástupce tohoto tolik žádaného a hraného stylu na albu. A je chvályhodné, že se Fedde nevydává cestou davu a dokáže vytvářet různě znějící produkci! Pokud bych trochu popsal průběh tracku, tak opět začíná lehce gradujícími kosmickými zvuky, do nichž se pozvolna zapojují (Deadmau5ovy) stupňované samply, těsně před koncem následuje ztlumení basy, zeslabení všech zvuků, přichází breakdown z ticha, beat a konec. Ovšem zase je slyšet ten stejný software!!!

4. body z 10.

Tak jsem rád, že jsem se na Outputu konečně dočkal Outputu. Tento track by měl plnit úlohu pilotního singlu, nicméně můj dojem je přesně opačný, začátek má jednoduchou basovou linku, kterou by zvládl vytvořit každý amatérský producent a následující sampely ve mně vzbuzovaly dojem, jako by nějaký malíř vzal štětce a barvu a začal svojí kreativitu bezmyšlenkovitě promítat na obrazové plátno. Výsledkem by byla bláznivá, slovy nepopsatelná směsice barev a tahů tzv. čmáranice, ve které by jen málokdo dokázal odhalit skutečné umění. Já jsem v Outputu umění neobjevil, a proto je mé hodnocení nízké.

2. body z 10.

Album uzavírá Dany P – Jazz – New Life (Fedde Le Grand & Funkerman Re-edit) píseň začíná šumem letního vánku, ihned se zapojují lahodné plážové rytmy, následuje pohodový ženský vokálek, který opět o něco vylepšuje pohodovou atmosféru tohoto snivého songu. Mé pocity se přibližují k blaženosti. Skladba je v pozadí doprovázena i líbeznými zvuky elektrické kytary. K tomu mohu říci jen bravo, nejlepší na konec! Ovšem mezi originálem a tímto remixem se moc nezměnilo, a proto nebudeme s hodnocením přehánět, původní verze by dostala 8 bodů, takže Le Grand a Funkerman remix…

8,5. Bodů z 10.

 

Průměr celkový: 4,7692….
Pokud to shrneme, dostaneme nápaditou, leč místy do konce nedotaženou směsici taneční hudby. Pokud přihlédneme k faktu, že se jedná o Fedde Leho debutové CD, tak musím uznat, že výsledek je znamenitý.

Sdílet článek na: